První písemnou sbírku o Židech v Plzni máme z roku 1338, kdy Karel IV. nařídil obyvatelům Plzně:“Aby nedopustili týrání Židů ve městě bydlících a kdyby kdo přec se opovážil proti tomuto nařízení jednati, aby toho přísně potrestali.“
Středověké ghetto bývalo do roku 1504 v 52.části městského jádra v dnešní Solní ulici a Sedláčkově ulici. V 15.st. zde bylo 10 židovských domů. N území dnešní hlavní pošty stála synagoga, o níž se nejstarší zmínka objevuje z roku 1409. Plzeňské židovské obci ale nevyhovovala, neboť roku 1437 byl zakoupen dům v blízkosti staré synagogy pro zřízení nové.
První hřbitov byl založen v roce 1424, ale ten zanikl beze stopy po roce 1504. kdy byli Židé vypovězeni z Plzně „na věčné časy“. Poté nastává období úpadku židovské kultury a za oficiální konec plzeňské židovské obce v 16.st. můžeme považovat rok 1533, kdy zanikla synagoga i škola. Židé se museli vystěhovat a až do roku 1643 nebyl v Plzni zaznamenán jediný Žid, ačkoliv do roku 1504 byla plzeňská židovská obec druhá nejpočetnější v Čechách a na Moravě (po Praze).
Teprve v roce 1790 směl židovský obchodník Joachim Popper koupit ve městě první dům a n základě reforem Josefa II. se stěhovali do města jednotlivě další Židé a začali zde provozovat svoje živnosti.
V roce 1821 došlo ještě jednou k vyhnání Židů z Plzně, pak se však protižidovské nálady uklidnily a v roce 1854 žilo ve městě 41 židovských rodin. Plzeňská židovská obec byla tak bohatá, že si mohla postavit synagogu. Stavba staré synagogy ve Smetanových sadech započala v roce 1856 a již 1859 byla uvedena do provozu, bohoslužby se zde konaly do roku 1892.
V roce 1888 začala plzeňská židovská obec z vlastních prostředků stavět v pořadí pátou synagogu v dnešních Sadech pětatřicátníků. V roce 1898 se konal poslední pohřeb na druhém hřbitově na Lochotíně a byl nahrazen třetím židovským hřbitovem v Plzni na Rokycanské hřbitově, který je dodnes činný.
V roce 1938 žilo v Plzni 3 200 Židů z celkových 125 000 obyvatel Plzně. V lednu 1942 odešlo ve 3 velkých transportech z Plzně a okolí 3 000 Židů do Terezína a dalších koncentračních táborů.
V květnu 1945 byla znovu zřízena Židovská obec. Po únoru 1948 se téměř polovina židovských obyvatel města rozhodla k emigraci do USA a nově založeného státu Izraele roku 1949. Další vlna emigrace přišla po roce 1968.
Dnes je navzdory historickým událostem Židovská obec organizována a má 20-25 aktivních členů a přibližně 70 obyvatel Plzně je částečně židovského původu. Židovská obec má malou modlitebnu, kde se konají bohoslužby ve dnech židovských svátků, že obec není dostatečně velká, aby mohla podporovat svého vlastního rabína, proto bohoslužby vede hazan, který dojíždí každý týden z Prahy.
Velká synagoga v Plzni
Plzeňská synagoga je druhou největší synagogou v Evropě a třetí největší na světě. Svým zařazením mezi ostatní světové židovské památky si získala místní název „Velká synagoga v Plzni.“
Byla založena v roce 1888 a měla být postavena v gotickém slohu severského typu dle návrhu vídeňského architekta Fleischera. Tehdejší vedení města tento návrh odmítlo z důvodu, že věže synagogy by byly příliš vysoké a slohově by byla blízká křesťanskému chrámu sv. Bartoloměje.
Nový návrh byl v roce 1890 předložen Emanuelem Klotzem. Architekt zachoval původní půdorys, ale zcela změnil architektonický sloh. Věže byly sníženy o 20 metrů, stavba pak byla navržena v novorománském slohu, v bočních chodbách pak v stylu novorenesance. Tento návrh byl schválen a stavba byla zadána plzeňskému staviteli a architektovi Rudolfu Štechovi v roce 1891. 2.září 1893 proběhlo slavnostní vysvěcení synagogy. Na počátku a na konci 2.světové války byla synagoga značně poškozena a po roce 1948 sloužila jako skladiště. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1973. Od 80.let 20.st. se datují snahy o obnovu synagogy, které byly završeny rozsáhlou a nákladnou rekonstrukcí a. znovuotevřením dne 11. 2. 1998.
